Category Archives: Uncategorized

Podvodníci v New Yorku

Můj blog, moje oblíbená sociální síť (neb jí nikdo nesleduje). Tak jsem si řekl, že napíšu další post, tentokrát o tom, jak jsem se vydal do New Yorku s německým štábem natáčet podvody. Jasně, měl bych teď stříhat Honest Guida, ale to udělám pozdějc.

Jednou jsem na webu nasel blog kluka co tocil pro Top Gear a popisoval ruzne zakulisni veci. Premyslel jsem zda muze takove veci psat, ale byl jsem rad, ze to dela. Aniz bych chtel porad, ktery pripravujeme prirovnavat k Top Gearu, zkusim taky hodit par zakulisnich drbu. 

Asi před rokem, jsem dělal fixera německýmu štábu televize Kabel Eins. Spočívalo to v tom, že jsem jim ukázala, kde jsou v Praze jaké podvody a kde kdo jak okrádá. Vznikl z toho pěkný díl, mimochodem, jeden z taxikářů, kterého jsme tehdy natočili nedávno jeden úředník nechal jít. Ač to bylo natočené na 4 kamery. Podle výpovědi policie byli na místě podnapilí Němci a novinář Janek Rubeš, který se tam ocitl bůh ví jak (ale o tom někdy jindy – dlouho mě tak nic nenasralo). 

Se štábem jsem spoupracoval ještě 2x. Jednou přímo v Mnichově na Oktoberfestu, kde jsme s Markusem měřili podmíráky (všechny byly o 10-15 % míň) a pak loni v prosinci jsme natáčeli v Mexiku. Peter (moderátor pořadu Achtung Abzocke) mi tehdy řekl, že mě vezme na pomoc i do New Yorku a tak jsme tady. Částečnou rešerši na podvody jsem dělal, když jsem tu byl už v červnu. Falšný mniši, pedicabs, kteří účtují 7 dolarů za minutu, směnárna co dává poplatek 15% (haha, maj se co učit, v Praze je poplatek 42%), věštění budoucnosti (zakázané zákonem v NYC) a nejlepší podvod, prodej lístků na lodě kolem Sochy svobody. Ve štábu je celkem 8 lidí. Nejlepší podvod byly rozhodně ferries. Jestli jste někdy byli v NYC tak víte, že můžete vidět Sochu svobody z Battery parku, nebo zadarmo ze Staten Island ferry. Jakmile vystoupíte z metra zavalí vás skupinka prodejců lístků. Začnou vám tvrdit, že sochu ze Staten Island ferry vůbec neuvidíte a že oficiální loď, která jede na ostrov, kde socha je, je čekačka tak na 5 hodin. Prodají vám lístek za 35 dolarů (ofiko tůra stojí 18) a jste v loji. Loď kterou prodávají, vůbec nejde z onoho místa, musíte asi 4km na sever, kde se jak stádo krav nalodíte na příšernou kocábku, která jede 40 minut k soše. Tam se otočí a jede zpět. Vykopne vás někde u dálnice a hotovo. Jasně, turisti jsu debilové, že si nezjistí info dopředu, ale ty frajeři jsou fakt dobrý v tom co dělaj. Když nadešel den konfrontace, což se točí vždycky poslední den, kluci byli dost podrážděný. Kam se na ně hrabou rumunský ruličkáři, tihle frajeři z Bronxu nechoděj pro ránu daleko. 

Kameraman to schytal do objektivu a já se vyděsil jen ve chvíli kdy sáhnul po kameramance, která byla tak o 3 hlavy menší, v tu chvíli jsem se do toho trošku pustil i já. Nakonec frajer utekl. Policajti pomohli a dokonce nabídli, že ho zatknou za napadení. Nechali jsme to být. 

Jeden z fixerů přímo na místě byl kluk z Brooklynu – Jean. Bylo skvělý s ním chodit po Manhattanu. Vůbec ho neznal. Na Times Square byl asi poprvé a nechápal, proč by někdo dobrovolně jezdil na Manhattan. 

Jeden večer jsem se potkal s kamarádem Tomášem v hospodě Mac Sorleys (určitě to píšu špatně). Je to nejstarší hospoda v NYC. Když si dáváme druhý pivko, najednou mi zaklepe na rameno Adam Matuška společně s Lukášem Svobodou skoro bych řekl Pivní bozi. 

Teď sedím někde v Madridu a dávam si Kávu con leche (poučen z Panamy, Leche je mléko :)) 

Mimochodem, našel jsem opět pár nových Hidden Gems, třeba hospoda u Times Square (tím, že jsme tam točili každý den, musel jsem si najít místo klidu), kde mají pivo za 3 dolary. Jmenuje se Jimmys Corner, vřele doporučuji. 

A jen co dopíšu tenhle blog, sednu zpátky na metro (které jede na letiště milá Praho a ne do nemocnice) a začnu se připravovat na další cestu. Kam? Zase do NYC 🙂 Je to dlouhej příběh, ale jedu tam prezentovat Honest Guide s Honzíkem na sraz lidí z celého světa. Tak se na to těším a během toho natočíme i pár dílu Honest Guida. 

Tak snad jsem napsal vše co jsem chtěl. Ještě přidám pár fotek.

Díky Richarde, Ondro, Mámo, Táto, že to čtete 🙂

 

Z Banátu do Finska

Když mi před rokem Štěpán v Lokálu říkal o nápadu vypravit vlak z Prahy do Banátu na tamní festival (oblast v Rumunsku, kde jsou české vesnice), přišlo mi to stejně šílené, jako geniální. Na otázku zda bych jel, byla odpověď jasná! Jedu! Za ten rok se v mém životě stalo několik změn, koupil jsem si poprvé H&M džíny – stojej za hovno, přestal jsem odpovídat na každej Ovčačkův tvít „roztomilej“ a tak…. Takže výlet do Banátu bude skvělá duševní očista. S kamarádem Ondrou jsme se nalodili do vlaku, kde jelo dalších 1000 lidí. Například Xavier Baumaxa u kterého mě na hranicích děsně zajímalo jak se doopravdy jmenuje (dával pas), ale nezeptal jsem se (jdu to pogooglit)… ty vole. Lubomír Tichý. Hm, s tím by asi neprorazil. Od vagónu 4 dál až do vagónu 17 to byla jedna velká párty. Zajít si na cígo byla kilometrová procházka skrz 4 stejdže. Po letech jsem potkal zeleného Ondru Lišku, postěžoval jsem si mu, jak mě sere Stropnický a budu volit někoho jiného (ne Feriho!) a seznámil se s plno fajn lidma. Po 24 hodinách, které utekly jako kdyby jich bylo 48 jsme dojeli do Oršovy skočili na lodě a další 3 hodiny, které utekly jako kdyby to bylo 9 hodin, jsme dojeli do Eibenthálu.

 

IMG_9197.JPG

Klukům, kteří se rozhodli ten vlak vypravit patří fakt velkej respekt. Jeden den jsme si s kámošem půjčili koloběžky a jeli 8km dolů z kopce k Dunaji. Nedošlo nám, že to budeme muset šlapat i nahoru. Obrovský zážitek pro mě bylo, když jsem viděl přednášet Láďu Ziburu. Jeho prezentaci bych shrnul slovy „nikdy nepokaž dobrý příběh pravdou“. Bylo vidět, že to nedělá poprvé, ale bylo to skvělé. Pozoroval jsem ho a měl jsem nastoupit na „debatu“ hned po něm. Fórky samosebou umím taky, ale vysral jsem se na to a nahodil jsem „honest“ tvář. Smutně jsem si sedl na schůdky k pódiu a vyprávěl jaký to je nechávat se mlátit, nadávat, vyhrožovat a jediný čeho se ti dostane je „jéééé přijel si taxíkem!? hahahaha!“. Nakonec byla prezentace očividně úspěšná, neb prý poslouchala i hluchá slečna, která si tam vzala knížku, ale nakonec odezírala. To mi udělalo radost! Díky Marie 🙂

 

IMG_9305.JPG

Když už hudební festival, vyrazili jsme na Xaviho. U písničky „Petra Kvitová“, kde se zpívá o šňupání, luxování lajn atd… jsem se kamaráda ptal, zda měla nějákou kokainovou aféru. Říkal, že ne. Pak jsme se ptali Xaviho, jestli to už slyšela a co na to říká. Smál se a říkal, že to slyšela Strýcová a tý se to líbilo.

Hned vedle hlavní stejdže (menší stejdž) bylo vystoupení stand-upu. Všechny naprosto zastínil Martin (kluk tak plešatej, že kdyby si na hlavu namaloval čáru vypadal by jako prdel). Jeho fóry na Dominika Ferryho byly famózní. Jeden za všechny: „Hele, může se Domink spálit? No jasně, vždyť kandiduje za TOP 09.“

Měl jsem štěstí se potkat i se přáteli. Robin a Nataška a Fík (přezdívku má podle toho, že každou přefikne. Ne podle toho psa).

Hned po návratu mě čekal další výlet. Tentokrát pracovní s Honzou Mikulkou do Finska. Honza dohodl s tamní kanceláří turismu, že pro ně natočíme videa (Honest Guide) o Helsinkách a Tampere. Nikdy jsem ve Finsku nebyl a jediné co o nich vím, že jsou někde na severu, hrajou hokej a dělaj vodku. V helsinkách se o nás starali královsky. Nádherný apartmán zařízený nábytkem od architekta Alvara Aalta (někde tam jsou dvě A) o kterém vím díky Adamovi G. Hned večer jsme se potkali s „fanouškem“ Ondrou, který nám napsal na FB. V Helsinkách dělá vědce. Prej zkoumá kůru nebo tak něco. První večer jasně ukázal, že finské pivo je mnohem (!) silnější než to české. Nicméně jsme přežili a druhý den natočili krásnou epizodu.

IMG_9513.JPG

 

Přesun vlakem (pendolinem) do Tampere byl hladký jak graf zemětřesení v Praze. Tampere se ukázalo jako velké překvápko. Půjčili jsme si kola a jezdili všude možně. Druhý den nás slečna, co mě sledovala na Instagramu (mámo, ten fejsbuk na fotky) vzala na karaoke. Dal jsem si jednu luxusní divnou zeď (Wonderwall) a po pár pivech ještě Wanabee od kořeněnejch holek, to už tak dobrý nebylo. Zpětně mi dochází, že Tampere opravdu mělo vetší duši, než Helsinki. Oba s Honzou jsme ale tajně toužili jet dál. Dál na sever. Tak třeba se nám to brzy podaří a prodáme Honest Guida i Laponsku.

Teď už sedíme v letadle do Prahy, předemnou sedí dítě, který se podle mě posralo a za mnou dva hipíci, který si museli splést Helsinki s Woodstockem.

Jedinej důvod proč vlastně píšu tenhle blog, je že mám radost, že to tu vlastně nikdo nečte a nemusím se autocenzurovat. Ač to může znít zvlaštně, je to tak.

Mimochodem, moje šílenství (ok to dítě – tak 7 let, co se posralo, právě v 10 tisících stopách a rychlosti 900km/h řeklo: „my stojíme?“) ohledně čísla 22 (sedím v řadě 22) se prý vysvětluje tím, že je to můj strážný anděl, který mě chrání. Tak jsem rád, že je i tady.

 

Richarde, jsem rád že čteš můj blog, nyní ve verzi 2.0 i s háčky a čárky. Mámo, promiň za chyby. Dominiku promiň za hejt, ale na sněmovnu si mladej. A vy ostatní, ahoj!

 

 

 

 

Nejkrasnejsi misto v cele Dubaii

Adame, ty v te zahranicni serii veci jen chvalis, nemuzes jet nekam, kde to je hnusny a natocit to tam? No a touhle vetou vznikl nas vylet do Dubaie. 

Dalsim impulsem k vyletu bylo to, ze nam na FB Gebrian vs. napsal Cech Jirka, ktery v Dubaii zije a nabidl, ze nas ubytuje u sebe v 74. patre nejvyssi rezdiencni budove na svete. Ok. Letime. Jasne, jedeme low budget, takze zadna A380 od Emirates, ale hezky Travel Service, ktery si stale mysli, ze je aerolinka, ale je to jen divize CSAD s kridlama. 


Do kufru jsme zabalili dostatek piv, neb jsme si nasli, ze jedno v UAE stoji 350 korun a jen tak v krame ho nekoupite. Na letisti nam auto bohuzel nepujcili, jelikoz muj mezinarodni ridicak zustal na pianu a Martinuv v kuchyni. Vzali jsme Uber a po 45min dorazili do Princess tower k vysmatemu Jirkovi. Na balkone vytahuje Martin iPhone a rika, ze jsme 330m nad morem. Nesmysl, vzdyt jsme v baraku co ma zaklady na plazi?! Jo aha, on ma pres 400 metru! Neuveritelny! 


Druhy den jme vyrazili natocit par dilu do mesta. Videli jsme luxusni… teda „luxusni“ lustr od LasVitu (nevim jak se to pise), ten lustr mel pracovni nazev Al Dicka. Finalni nazev nakonec, Damsky sen. Vsechno je cisty (ale spinavy od pisku). Popravde musim koukat do fotek, abych si vubec vzpomnel co jsme videli. Na vecer jsme jeli na Burj Khalifu (vysoka vez… nejvyssi asi). To znamenalo vystoupit na zastavce metra Dubai Mall, coz je nejvetsi shopping mall na svete! Jupi! Takove veci miluju! V praze taky nejradsi chodim do Palladia a na Orloj! Kolem Burj Kalifa byla nejvetsi fontana na svete (jak jinak ze) a v mallu jeste nejvetsi (co si kompenzujou) akvarko na svete. Ale to jsem fakt odmitl. Pocet asijskych turistu se selfie tyci byl prilis velky a me se delalo spatne. Zacnu pak bejt hnusnej a zlej. Nenavidim davy, lidi, turisty, shopping mally, falesny veci – a byl jsem primo v jejich Mecce. 


Ok mozna trochu prehanim, ale pryc odsud. Vecer jsme si dali pivo v baru na plazi s kamaradem Adama. Richard tu dela architekta a po par pivech se dohodneme, ze nas bude pozitri provazet po meste. Btw pivo stoji fakt 350 cigara 21. Marlboro uplatilo Koran, to je jasny. Nebo kde se to pise. 
Nasleduje hlavni cast proc vlastne pisu tenhle blog – zazitky. V tomto pripade jeden obri zazitek. Kluci, nasi hostitele nam totiz nabidli, ze se s nima muzeme proletet v letadle. Peta, ktery je pilot, nam rekl, ze si proste sedneme vedle nej a bude to super. Super! Jdeme pesky na letiste, kluci to majk na longbordech 5 min a cekame na Jirku. Vsude si turisti zkousej padaky a ja jsem v klidu, ze v letadle i pristanu. Moment prekvapeni ovsem prichazi kdyz mne dava Jirka na zada padak. Pockej! Ja nikam neskacu! Neboj, to je jen kvuli nakejm pravidlum. Ok. Sedam si vedle Peti (moravsky pilot) a letime. Krasny vyhledy, famozni pohled na Palmu (umele ostrovy – nejvetsi na svete) a po 12 minutach letu se otviraji vzadu dvere. Hop hop hop… vsichni skocili ven! V sekunde kdy letadlo opustili posledni parasutisti, Peta zatahl nakou paku nahore, pak nakou jinou paku zatlacil od sebe a ty vole… letadlo udelalo vzuuuuuummmm cumakem dolu, v ruce se mi nadzvedl fotak (Peta rikal, ze pry jen -0,7G) a za 50 vterin jsme byli zpatky na zemi! Ulet! Rval jsem jak malej! Peta se smal a ja si propasoval jeden z nejvetsich zazitku sveho zivota. Jsem moc popisnej? A zaroven malo? Nevim. Uz to pokratim…


Letecky zabery tedy mame a druhy den tocime s Richardem (Adamuv kamos architekt… myslim ze jsem jedinej adamuv kamos co neni architekt, nebo umelec…). Par super mist, opustena zavodni draha, nedostavena Palma, ale i ta dostavena. Nakonec v centru si prolezeme i jeden cely dum (ktery se nam i libi). 
Druhy den jdeme natocit poust. Prijel pro nas frajer v jeepu (jasne byl to nissan pathfinder ale babicka a mama rika jeep!) nejdriv nas vozej pres duny a pak si i zajezdime na bugynach. Ale ten vyhled. Ten pohled. Najednou a skoro mozna poprve a naposled v Dubaii cumime vsichni tri jak puci. Tohle je proste nejkrasnejsi. Jen pisek, duny…. nikdy jsem na takove pousti nebyl. Velkej zazitek. Do naseho pripravovaneho poradu na Stream.cz jsme natocili 3 nove epizody otreli velbloudi trus (btw nehori) a jeli na posledni veceri s klukama. Objednali stul pro 26 (neb nas chtelo 13 sedet jen na jedny strane), Kuba udelal boziho lososa a my se meli jak kralove. Opili jsme se jako moravaci a rano dotaceli co bylo treba. 
Ted uz sedim v letadle. Nekde na Iranem? 

Dělám si malé radosti

Uz si nepamatuju kde jsem skoncil a jelikoz jsem mile high up (jeste ne v tom klubu) tak si to ani nedohledam. Ale myslim, ze to bylo v Jersey. Tam jsem posledni den stravil dopoledne nakupovanim blbosti pro kde koho, primarne teda 5 kilovy baleni Reesses pro kolegy do Streamu a abych jim udelal radost necim novym na mlsani na porady, vzal jsem Froot Loops. Jako dite jsem to miloval. Mate pak barevny hovinka. Je to asi to nejsladsi a nejchemictejsi jidlo co znam. Mozna to zkusit dat tajne detem Honzy Tuny a pak ho tim budu vydirat 🙂
Posledni vecer jsem chtel prespat v new yorku coz se mi diky novemu kamaradovi Jirkovi povedlo! Diky Jirko! Nicmene odpoledne jsem busem z jersey vyrazil na ostrov co nikdy nespi (kecy ve 2 rano tezko sezenete pivo). Snezilo naprosto brutalne a zimni gumy tady uplne nefrcej. Kdyz jsem vylezl na Port Authority (autobusak, vypada jako cernej most, jen asi 10000x horsi) videl jsem jak porad neuveritelne snezi. Sel jsem pesky nekolik bloku na dalsi stanici metra. Jen tak. Pak jsem vystoupil dole na a presel celej Brooklynske most a dosel az nekam buh vi kam. To bylo nadherny. Nikdy jsem takhle manhatn nevidel (mimo to ze nebyl videt). Bylo to fakt poeticky.



Jirka me uvital s otevrenou naruci a hned jsme sli na veceri. Prej 15 minut. Ok, sel jsem pesky asi hodinu s 20 kilovym kufrem, ale chodim rad. Po 45 minutach jsme dosli po nadherny prochazce zasnezenym brooklynem do hospody a dali si do nosu! 
Druhej den bylo azuro! Snih a modra obloha! Pustil jsem si do sluchatek Jay-Z a sel nekam. Nemel jsem moc cil, az na to, ze po me DJ Wich (jo TEN DJ wich!) abych nahral nakej kus videa kde rikam, „chodte vseci do pice“ tak jsem sel znova na most a tam jsem mu to nahral. 


Kdyz byl tento ukol splnen, nemel jsem uz moc co v planu. Rekl jsem si, ze si dam muzeum, knihovnu, bagel a tak… kdyz jsem sel pres Time square, napadlo me zeptat se na last minute listky na nejakou show. A to byl sakra dobrej napad. Na 49 kde hrajou Book of Mormon jsem zalezl do divadla a ptam se se 100% jistotou ze me vyfucknou zda nemaji listek. Pani se usmala a rika, ted na 2 hodiny? Podotykam, ze byla 1 a tahle show je udajne vyprodana mesice dopredu. Rikam super! 200$! Wow! To je hodne… ale v Londyne chteli podobny castky. Nicmene to zkousim, nasadim usmev, zakroutim pejzama:“ any cheaper tickets“ s jmenym vychodnim prizvukem… „well I have one for 32$“ slecno, i kdyby ten listek byl do jinyho divadla na Lion King tak to beru!!
Misto bylo v pohode a muzikal byl jedna z nejlepsich veci co jsem kdy videl. Jen par teasu-

stepujici hitler v burince

Cernosi krici do nebes „fuck you god“

Sukani miminek jako lek na aids

Atd…


Rukopis Trey Parker a Matt Stone tam je jasnej. A verte mi, ze tyhle dva udelali pro svet vic, nez kde jaky nabozenstvi, tim spis LDS (ta zkratka mi prijde dobra…)
Po konci mi doslo, ze jsem nic nejedl. To spravila van dala pica (1$ pizza) – a pak ze je ten New York drahej co? 32$ si podle me uctuje Dan Noid Barta za nakej stupidni muzikal mezi kolotocarema.
Zapadalo slunicko, v Bryant parku bylo kluziste. Mrakodrapy se odrazely jeden v druhem a ja si to soural tam a zpet. Adamovi G. jsem v Muji koupil propisky, orazitkoval pohled a jeste si zkousel koupit hodinky. Neuspesne. 


V brooklynu jsme jeste dali s Jirkou pivo a ja Lyftem (anych neurazil ani uber ani taxikare ani liftago 🙂 vyrazil na JFK. 
Prisel jsem na check-in a rikam: „how much is upgrade to business?“ 

„xxx“ (bylo to vic nez show na broadwayi, ale min nez auta vetsiny mych vrstevniku…)

„Tak me tam zapiste, mel jsem docela rough „dovolenou“.


Zbastil jsem lososa, dal si pralinku, ustlal si postylku, nacechral polstar a spal jsem jako kote. 
Jeste jsem chtel napsat nejaky rozumy o americanech a americe, ale na to tady mame vsechny ty skrivany stanky feriovce a podobny statusovy rozumbrady… tak to necham jim 🙂

Miami beach? Mácháč beach lepčí…

Rano jsem se probudil na luxusni king size bed u Martina a zajel pro bagels (mam novou zavislost). Martin chtel zvelebit jiz tak krasny dum „mulchem“ (rozdrceny drevo), ktery chtel ruzne rozhazet po zahrade. Na to je moje auto idealni nastroj. Nakonec to zabralo skoro cely den, ale vysledek stal za to. Museli jsme si nocleh u nej odpracovat. Vecer jsme zasli na paradni sushi veceri a pak sli zaparit do Fort Lauderdale. Party byla dlouha a velka… vecer (resp rano) jsem si jeste zaplaval v bazenu a rano se probudil uplne mrtvej. A to nas cekal silvestr. Vyrazili jsme na Miami Beach a ja nebyl uplne dobrej spolecnik. Nechtelo se mi pit natoz parit. Mam urcitou averzi vuci silvestrum. Nejradsi bych byl nekde sam (maximalne ve dvou). Miami bylo narvany lidma a pseudo luxusnima barama s holkama vyfintenejma az za usima. S klukama jsme ruzne posedavali a kecali o zivote. Na pulnoc jsme byli primo na plazi a ja abych si to nejak zprijemnil po kolena v oceanu. Primo nad nama lital ohnostroj a ja byl docela spokojenej. Ac hlavni duvod proc jsem vypadl z Prahy bylo prave to, abych se vyhnul masovym party a lidem… to neklaplo. Jak rika Adam Gebrian, bylo to misto kde jsem byl poprve a naposled. V 1 uz jsem spal a kluci vyrazili parit. Prisli kolem 7. V 9 jsem sel prijemnou prochazkou po plazi pro auto a cestou koupil Bagels 😉

S charliem jsme vyrazili zpaky do Gainesville a ja pak rano na Pensacolu za kamaradem Bobem. Asi nejkrasnejsi cesta meho dosavadniho vyletu. Male vesnicky a mestecka podel more a nikde nikdo. Jen ja, muj caj a moje auto. Uz jsem rikal jak moc to zere? Moc! Kdyz jsem dojizdel do Pensacoly, najednou prestalo hrat radio a zacalo jen opakovat „Tornado Warning!“ A na iphone mi pristala zprava: „Take shelter now!“ Prelozeno do me reci – pripravil jsem si fotak a kameru. Prselo hodne, hrmelo kazdou vterinu a foukalo. Usinal jsem pri tyhle mega bource a rikal jsem si, ze jen prehanej (aspon to tvrdili kamosi na twitteru). No… rano jsem zapnul zpravy – teda fox news, coz nejsou zpravy, takovy parlamentni listy s hezkejma moderatorkama – a ejhle, 5 mrtvejch kousek od nas. Marne jsem na FB hledal cudlik „I’m safe“.


Od kamarada Toma (veteran z Vietnamu) jsem nafasoval novou prdackou bundu (idealni na jih) a vecer jsem kluky pozval na pizzu. Ted uz si to s Bobem (byvalej moji mamy – desne long story) valime zpatky na sever. Takze zase do zimy…


Jak se ukazalo, posledni post si precetlo vic lidi nez jsem cekal. Moc se pak autocenzuruju pri psani… 

Rozhovor s Jaromírem Jágrem

Plan je jasny. Jedeme na jih floridy na hokej! Jupi! Poprve v zivote pujdu na hokej a hned na Jardu Jagra! Nemuzu se dockat. Vecer predtim jsem jeste dostal silenej napad, kterej mi vnuknul kamarad Vilda, at se akredituju jako novinar… Prudil jsem tim Filipa Horkeho a Darinu Vymetalikovou (kterou ani neznam osobne, ale jen z obrazovky a twittru), ta se nakonec ukazal jako spravna spojka. Odkazala me na par lidi, tak jsem poslal par tweetu a emailu, ale bez sance. Slozitost akreditace byla obrovska a hlavne se to musi delat tyden dopredu. Vykaslal jsem se na to. Behem pojidani Bagel k snidani (uz nesnidam nic jinyho!) mne zabzucel telefon a tam zprava na twittru od PR manazerky Florida Panthers: „Hey Janek! You are approved for today if you are still planning on attending.“ No to se zblaznim! Parada! 4 hodiny v aute jsme jenom premejsleli co se Jardy po zapase zeptame. Radil jsem se s Adamem Gebrianem a ten rekl at se zeptam na to, co me zajima… logicky. Popravde o hokeji nevim nic. Jen ze se hraje na 3 ctvrtiny a na rozdil od fotbalu muze hrat rukou i hrac v poli, nejen brankar. Tak jsem si rekl, ze se ho zeptam na prezidentsvi. Neb je to myslenk, kterou do me Adam G. nahustil tak silne, ze uz to povazuji za hotove. Predstavte si jak Robert Zaruba komentuje: „to byl osklivy zakrok na pana prezidenta!“.

Dorazili jsme k hale, prdacky zaparkovali na parkovisti pro novinare a sli k zadnimu vchodu. Dostal jsem All-access pass. Neveril jsem vlastnim ocim. Sedel jsem mezi novinari v oblecich, fox, espn, atd… ja kluk co o hokeji nevim nic. 


Jelikoz blbe vidim, sel jsem dolu a obchazel ruzne halu. Natocil jsem par rozhovoru (neb jsem slibil Seznam Zpravy reportaz) a dal si pivo za 9$. Obcas jsem zakricel: „Jardooo poood!!“ Kdyz jsem videl, ze 68 ma puk a uzival jsem si atmosfery. 


Btw uplne bych zapomnel, listky co jsme meli jsme strelili pred halou za 50$ 🙂 Skoncila hra tak jdeme s novinarema obrim nakladnim vytahem dolu do saten. Vsichni profi vybaveni, my malej fotak a zvuk na sluchatka od iPhonu. Jo asi je dulezity rict ze prohrali v prodlouzeni. Jarda stal v rohu a nikdo u nej. Jdem na to… 
No… jak uz reklo par lidi. Neumim delat rozhovory. A tohle ani rozhovor nebyl. Snad to strihnu a uvidite to. Ale zadna slava to nebude. Podal jsem mu ruku, podekoval a sli jsme domu. Nemeli jsme kde nocovat, ale nastesti se ukazalo, ze nas kamos Martin Pomothy, sam velky CSFD (ceska verze IMDB 😉 ma kousek barak a potrebuje levnou pracovni silu. Dali jsme si drink a sli spat v jeho bozi vile. Jeste parkrat jsem si posteskl jak jsem posral toho Jagra, ale co. Pro me a myslim, ze pro Charlieho to byl mega zazitek. Jarda nam doporucil at se opalime… ale o tom az priste. 

Nenavidim kone!

Kone! Nenavidim lidi co milujou kone! Takze… nenavidim sebe? 
Vecer kdyz jsem dopsal blog, jsem dorazil na farmu k Federerum. Sasa a jeho zena Terinka byli nejuzasnejsimi hostiteli. Dostal jsem nadherny pokoj a povidal si se Sasou dlouho do noci. Pracuje s propustenymi vezni a mel moc rad meho dedecka. V noci me vzal ke konim. Strasne se jich bojim, tak rekl, ze me rano sveze. Kdyz jsem se rano probral, opravdu Sasa dodrzel sve slovo a hned jsme sli ke konim. 

Nastavil mi ruku a verte nebo ne, poprve v zivote jsem sedel na koni. Zadne sedlo, zadny trenink. Ale jak rekla Eleanor Roosvelt: „Do one thing every day, that scares you.“ To jsem netusil, ze to rano to nebude jedina vec, that scares me. Drzel jsem se za hrivu a Sasa me parkrat otocil kolem vlastni osy. Uzasne. Zamiloval jsem se. Pak me provedli po jejich farme. Kazdy roh byl jak male romanticke zakouti. 


Nakonec se ptam Terinky, nebojis se tu sama vecer? Usmala se a rekla at jdu s ni. Sli jsme zpatky do meho pokoje. Otevrela suplik, kousek od hlavy kde jsem spal. A ejhle… 9mm. Ptam se zda je nabita. Jasne ze je nabita, k cemu by ti byla nenabita zbran, pta se s usmevem Terinka.


Rozloucil jsem se s uzasnymi hostiteli a vyrazil dal smer jih. Dalsi zastavka – kamarad Charlie. Projel jsem Jizni Karolinu a Gruzii (rikaj tady tomu džordža) a nakonec Florida. Charlieho znam skrz Stream.cz kdysi tam delal videoblogy (jeste predtim nez tenhle termin znicili ty zasrany youtuberi – jezis jak ja je nenavidim). Bydli ve studentskem mestecku Gainsville. Mel jsem obrovsky hlad a zizen, tak jsme vyrazili do mistniho baru na kridla a pivo. Druhy den rano me vzal do svych uzasnych kancelari, ktere jsem si nafotil abych je ukazal jako vzor nasemu HR (snad to je to spravny oddeleni) a projeli jsme se na jeho motorce, coz bylo super. 


Pak jsme sedli do meho trucku a jeli na plaz. Charlie mi cestou tvrdil, ze se muzeme autem projet po plazi. Neveril jsem. Chyba. Ty vole! O hodinu pozdeji sedim v aute a kalim si to po plazi skrz pisecny duny.


 Ten Jih je fakt jinej… byl to jeden z nejvetsich zazitku myho zivota. Dali jsme si veceri a ja rekl ze by byl hrich se nevykoupat. Tak jsem jeste rychle skocil do vody a valili jsme domu. Bylo nutne jit brzo spat, neb dalsi den mame rande s Bohem. Ano… Jaromir Jagr… ale to az priste mile deti (ja vim ze to ctes jen Ty Lenko a Ty Richarde, za coz vam dekuji, ale budu predstirat, ze to cte vic lidi…)
Slibuju, ze pristi text bude zabavnejsi….

Chceš-li s vlky…

Rano jsem se probudil v luxusni king size bed a sel si dat snidani. Bagel a creamcheese. Meli sice waffle, ale byla to spis awful wafl. Sedl jsem do sveho autobusu (Chevy Tahoe) a jel na 95 jih. Chcete se vzdelat? 🙂 funny fact cislo 1! Vsechny liche dalnice jsou v americe ze severu na jih a sude ze zapadu na vychod. Genialni system. Bohuzel, dalnice vseobecne jsou nudne a neb nemam plan ani casove omezeni sjel jsem pomerne brzy. Poradil mi to pan ve welcome center Severni Karoliny. Rekl jsem mu, ze chci videt plaz a to byla spravna volba. Jel jsem po uzasnych okreskach a videl opravdovy jih ameriky. Rozpadle domy, ale i vily, ktere mely pozemky tak obrovske, ze je to nepopsatelne. Bavil jsem se poslechem radia a debatach o tom jak je Trump skvely. Nevyhoda meho auta je, ze potrebuje pomerne castou peci v podobe benzinu. Spotreba 16l/100km pri rychlosti 90km/h je fakt hodne. Kdyz jsem se fotil u cedule „welcome to south carolina“ bylo uz o poznani tepleji. Prijemnych 17 stupnu. Nakonec jsem dorazil na plaz ve meste Myrtle Beach (kousek od Tabor city). Vsechno na plazi bylo zavrene, tak jsem zapadl do mistniho jizanskeho baru, kde se dokonce kouri. Majitel na otazku, zda nekdy byl v Evrope jen odvetil, ze nebyl ani v mexicu ani v kanade… pecival.
Kdyz jsem premyslel co si objednam, vzpomnel jsem si na latinske prislovi: „Chceš-li s vlky žíti, musíš s nimi výti.“ Musel jsem si tedy objednat Bud Light. Piji to tady vsichni. Chutna to jako voda redena deckou piva. Jih je zvlastni. Spis je zvlastni, ze amerika je schopna byt sjednocena. 
Dopiju a vyrazim za kamarady do Florence, pry maji kone. Je to stary kamarad meho dedecka a moc se na me tesi. Tak jsem zvedav 🙂 
Zkusim doplnit fotky. Vim, ze to cte jen Richard, tak jestli cte i nekdo jiny, podepiste mne muj guest book. Ja to udelal ve visitor centru v Severni Karoline a pan byl nadseny. „All the way from Prague!!?? You have to sign our guest book!“

Černý dům

Tak kde jsme to skoncili? Jo jasne v baru v New Yorku. No a ted jsem v Pentagonu! Jak se to stalo? 
Po par pivech a odmitnute falesne bankovce jsem sel mrknout na trochu umeni. Mam rad Picasa takze MoMA. Nasledne jsem se potkal s novym kamaradem Jakubem (sympatak na prvni dobrou) a trosku jsme se prdli v nejstarsi hospode v NYC McSorleas. Piva maj asi 0,15dcl takze se objednavaji po dvou. Po asi 10 pivech, tedy 3 ceske velikosti jsem navrhl at jedem lodi do Hobokenu. Jakub byl dost spontani, takze pecka. Sice me z lodi vyhodili, neb jsem preskocil retizek, ale druha uz byla v pohode. Vyhled na NYC z Hudsonu je nejkrasnejsi. Jeste jsme si dali jednu Plzen na kterou nas v Hobokenu pozval majitel misti biergarten, nez zna Prague Guide! Tak jsem poprve vyuzil znamosti sveho xichtu. 
Domu jsem dorazil ziv a zdrav a rano se probudil do svych 29. narozenin. To make long story short… it sucked. Jel jsem za svou rodinou oslavit Vanoce, narozeniny a Chanuku. Dostal jsem skvely kulich 2 kosile a brownie dort, takze jsem mel radost. Vever jsem sel na Star Wars a jestli chcete me hodnoceni, byl to jeden z nejlepsich spanku za 8$ jaky jsem kdy mel. Probudily me az zaverecne titulky. 
25 rano jsem sbalil zabk, plavky, par tricek a vyrazil na jih. Cil je florida. Prave ted jsem v metru ve Washingtonu DC (ano tam co zije Frank Underwood). Byl jsem si prohlednout mall (vsechna muzea zavrena), monument, chanuka, bilej (ted uz MNOHEM belejsi) dum a pak pivo v nejakym desnym hotelovym baru, neb vsechno bylo zavreny. Bodet by ne, kdyz jsou Vanoce a vsichni jsou doma. Jen ja tu bloumam ulicema. Booknul jsem si motel u dalnice se snidani a rano vyrazim smer jizni karolina. 
Asi nejsem tak detailni jako kdyz jedu nekam, kde to neznam, ale stale ten blog beru spis jako hromadny mail pro mamu tatu segru… 
Takze pokud jste nahodnym kolemjdouci , diky, ze si ctete 🙂

Mexico!

Nadesel cas dalsi cesty a tedy dalsiho blogu! Tentokrat byla cesta dlouha, bohuzel, az prilis. Nejdriv metrem za mamou na kafe, kde holkam vedle z Kalifornie vadilo, ze si mama zapalila, tak jsem je pozval na obed 🙂 udelalo jim to obrovskou radost #giftfromprague. Pak Ubrem na Florenc – 5 hodin do Mnichova, zaparit v mistnim baru (mimochodem zakaz koureni, ktery ten den prosel v Cechach a v nemecku plati leta se tu fakt nedodrzoval), ve 3 rano na mnichovske letiste, Duseldorf a nakonec nekonecny 12 hodinovy let a jsem tu! 
Mezi posledni vetou a tim co pisu ted ubehl cely tyden. Takze asi vynecham hodne veci co jsem tu zazil, ale zkusim. Duvod me cesty je prosty, pomahat nemeckemu stabu chytat mexicke podvodniky co okradaj gringos. Cil byl jasny. Koupit falesne stribro (50:50), nechat se obrat taxikarem (100%) a zazit blbe zazitky. Musim uprimne rict, ze jsem ve stabu nasel vic nez jen kolegy. Opravdu jsme si „padli do oka“. Nejlepsi, resp. pro me nejzabavnejsi byly konfrontace. Tedy nejdriv natocime podvod a az pak jdeme s velkou kamerou klast otazky. Nejlepsi vymluva majitele obchodu se stribrem byla: „vite, ja mam sve dodavatele a ti mne obcas prodaji falesne stribro…“ v tu chvili jsme se ho ptal, jak je mozne, ze jako majitel obchodu se stribrem nepozna prave stribro?!? Kdyz nam turistum se to povedlo jedonoduchym testem! Pak uz jen utekl a rekl, ze je proti mexickym zakonum ho natacet. Pracovat s Petrem (moderator Achtung Abzocke – pozor podvod) bylo skvele. Pochopil jsem, jak dulezite je mit partaka. Kdysi jsem mel Jindru, pak jsem byl partakem pro Kazmu, pak mel Markuse (ten utekl ke Kazmovi) a ted mam Honzika! Je to proste strasne dulezity. Nehraje druhy housle, naopak, dava vas na spravnou trat. Nechci se prechvalit a nejsem naivni v tom, ze by to nezvladli i beze me, ale sakra me to bavilo. Takze epizoda dopadal skvele, rekli jsme si adios a Nemci sedli na letadlo do skopcacka (mimochodem rika se tomu tak, neb jsou z kopcu) a ja sednul na letadlo do New Yorku. 
Ted sedim ve meste na 55 (pri otoceni vytvori 22) ulici a popijim pivo v baru, ktery inspiroval bar v HIMYM. Pak si pujdu koupit hodinky jako vanocni a narozeninovy darek (ano narodil jsem se ve stejny den jako Jezis) a mrkniut na Avignonske slecny, jestli jsou stale tak krasne… 
Mam pred sebou jeste poradny kus cesty, ale ted uz jen sam. Jen tak. Úlet. Asi cislo 8? Nejsem si jisty.