About

Janek Rubeš (- nazory na mem blogu muzete citovat a povazovat za overena fakta.

IMG_2027.JPG

Reklamy

3 thoughts on “About

  1. Radek

    Ahoj Janku,

    zaujaly mě tvoje reportáže o nádražích.

    Jestli hledáš nejhorší nádraží v ČR, zkus nádraží Ostrava – Vítkovice. Je to sice trochu z ruky z Prahy, ale stojí to za to.

    Vygoogli si pár fotek …

    Polovina nádražní haly obehnána klecí, galerie nahoře uzavřená, 1 fun gující pokladna, vchod vedlůejším vhodem zboku …

    To se mi líbí

  2. Tony

    Dobrý den, pane Rubeši.
    Marně jsem hledal vaši emailovou schránku a tak píšu sem.
    Předem bych vám chtěl poděkovat za všechno, co děláte pro turisty z ciziny ale i pro Čechy. Ironií zůstává, že tak, jak se vám daří tyto lidi potěšit, otevřít jim oči a obohatit je nejen o zážitky z Prahy, tak je i podle vašich vlastních slov téměř bezvýsledná vaše snaha odstranit nešvary, podvody a kriminalitu, proti kterým bojujete.
    Právě jsem viděl váš rozhovor s panem Šídlem, ve kterém jste se zmínil o těchto věcech a zároveň i o tom, jak jste spoustu těch do očí bijících nešvarů neviděl, přestože jste kolem nich denně chodil. Také jste se vyjádřil v tom smyslu, že to, co je v jiných velkých městech nemyslitelné a nezákonné, je u nás (tedy na „východě“) zcela normální. Všiml jsem si i toho, že vám vaše činnost způsobuje i určité nepříjemnosti a ohrožení. Zároveň jste naznačil, že nemáte jasnou představu o tom, o čem budete točit dál…
    Napadlo mě následující. To, že lidé v Praze tak jako vy sám „nevidí“ nešvary, kolem kterých chodí, připadá jim to normální a zákon to netrestá, je nevyhnutelně symptomem posunu v české morálce. Prostě jsme všichni tak trochu zlodějíčci a když si přečteme, jak kmotrové nahoře kradou po miliardách, tak jim závidíme, jak jsou šikovní, místo abychom je upřímně odsoudili, tak jak by to udělal občan „západní“. Každý bychom pak rádi někde v koutku čekáli na nějaký ten tučný úplatek, což potažmo účinně brání tomu, aby nešvary zmizely, ikdyž je někdo vyvěsí na oči tak jasně jako vy. To, že je sami nevidíme, nikterak neubírá na ostudě a dalších smutných důsledcích, které nám z toho plynou. I proto je důležité, abyste se nenechal odradit či zastrašit a snažil se odhalovat další nešvary.
    Ti, kteří vám v tomto mohou jednoduše otevřít oči, jsou právě ti cizinci, kteří nejsou vždy tak hloupí, jak je popisujete. Problém je trochu, že ti to většinou vidí, až když je pozdě a sami jsou opařeni hořkostí, která jim také částečně brání v tom, vidět věci objektivně. Úplně nejsnazší je pro vás vyhledat Čechy, kteří vyrostli na „západě“ a místo aby si osvojili morálku malých zlodějíčků, si užívali pohodu a pohodlí prostředí, ve kterém mohou nechat ležet mobil na stole a nebát se, že jim ho spolustolovník ukradne, ale zároveň se relativně dobře orientují v českém prostředí. Tito lidé přijedou do Prahy a velmi zřetelně vidí tu spoušť, kolem které denně chodíte bez povšimnutí. Jedním z nich je například naprosto zvrácený vztah „prodavač – zákazník“. Zatímco kdekoliv na „západě“ je zákazník vlídně až uctivě pozdraven prodavačem při vstupu do obchodu, u nás se snažíme co nejuctivěji pozdravit prodavačku. V případě, že se jí netrpělivě zeptáme „Prosím vás, kde je pokladna?“ jsme často napomenuti výmluvným „Dobrý den!“ na znameni, že jsme měli před oslovením prodavačku pozdravit. K našim dalším nešvarům patří jednání u přepážky. Dovolil bych si říct, že v této disciplině je bezkonkurenční Česká pošta. Typická je také naše smířlivost se špatným zbožím. Nejen že neprotestujeme, když nakoupíme ne zrovna levné plesnivé maliny, a nejdeme je vrátit, ale my jdeme do téhož obchodu nakupovat zase! Tím samozřejmě podporujeme další z českých nešvarů. Když se nějakému výrobci na „západě“ podaří vyrobit dobrý a kvalitní salám, tak se následně snaží vyrobit ho ještě lepší, aby měl co nabídnout, až ho dožene konkurence. V tom zlepšování pak pokračuje co by další generace vývoje. Zatímco když se v česku někomu podaří vyrobit dobrý (nebo vlastně jakýkoliv) salám, tak přemýšlí, jak by ho napříště ošidil, aby se to pokud možno nepoznalo. V tom pak pokračuje co by další generace vývoje. Toto není science fiction, ani poplašná zpráva. To je fakt a podle toho dnes vypadají téměř všechny české potraviny. Příkladem, který asi nevidíte, je máslo. Všimněte si, jak typicky divné je české máslo ve srovnání s německým, francouzským, švédským, či irským, která jsou si podobná jak barvou, tak chutí (až na to, že je někde přisolují). Na otázku „Chceš vědět, jak se dělají špekáčky?“ se nečeká na odpověď, ale hned se dodá: „To nechceš vědět…“ Došlo to dokonce tak daleko, že se tomu přizpůsobili i „západní“ výrobci, kteří k nám potraviny dodávají – to vám jistě neuniklo.
    No a toho všeho si nevyhnutelně povšimne i ten turista (ať už ho na ulici okradli ve směnárně a v taxíku, nebo ještě ne). Přijde do restaurace a jelikož nepozdravil, tak si na obsluhu pěkně počká. A když obsluha přijde, tak se ho s nezakrytou netrpělivostí zeptá, co si dá k pití, aniž by ještě vůbec tušil, co mají na jídelníčku k jídlu. Takže v české restauraci ho čeká mnoho jiných úskalí, než jen to, že se knedlíky nedrží rukama a nenamáčejí do omáčky 🙂
    Přeju vám, aby vám vaše energie i odvaha vydržely, protože je vás třeba.

    Tonda.

    To se mi líbí

  3. Karel Kopš

    Dobrý den,
    právě jsem vyslechl Váš rozhovor s paníBarborou Tachezí. Možná, že by vás mohlo zajímat, že jsem byl první v této zemi, kdo se pokoušel pošťourat ledví podvodných taxikářů. Bylo to ve filmu Taxi prosím, pro tehdy ještě ČST. Postupovali jsme obdobným způsobe jako Vy – anglicky mluvící figurant, který měl zapnutý mikroport a my ho sledovali ze za ním jedoucího vozu. S tehdy ještě filmovou eclairou nebylo možné kameru schovat. Výsledek bylo obdobný. To Vaše vypadá velmi akčně a asi hrozí fyzické napadení. To naše nebezpečí bylo jiné, ale nevím zda nebylo účinější. Dostal jsem za film sice nejvyšší novinářskou cenu v ČSR /jistě se zasmějete, že se jednalo o Cenu J. Fučíka/, na straně druhé ten taxíkář v bílem mercedesu byl předsedou stranického výboru KSČ v družstvu Tempo, které ředitelovala jistá paní Zelenková, jinak manželka Dr.Jiřího Zelenky, generálního ředitele ČST. Z ceny J. Fučíka jsem se dlouho neradoval, protože za půl roku jsem byl pod zcela jinou záminkou z ČST vyhozen a vzhledem k tomu, že když v tu dobu Vás někdo vyhodil z jednoho ze sdělovacích prostředků v ČSR, zbylo jen třeba mýt okna. Já volil emigraci a další dvacetiletí jsem pracoval pro ARD. Zaplať Bůh!
    Kdybyste si chtěl popovídat, těšilo by mě.

    Mnoho štěstí přeje
    Karel Kopš
    603 525 943

    To se mi líbí

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

w

Připojování k %s