Mexico!

Nadesel cas dalsi cesty a tedy dalsiho blogu! Tentokrat byla cesta dlouha, bohuzel, az prilis. Nejdriv metrem za mamou na kafe, kde holkam vedle z Kalifornie vadilo, ze si mama zapalila, tak jsem je pozval na obed 🙂 udelalo jim to obrovskou radost #giftfromprague. Pak Ubrem na Florenc – 5 hodin do Mnichova, zaparit v mistnim baru (mimochodem zakaz koureni, ktery ten den prosel v Cechach a v nemecku plati leta se tu fakt nedodrzoval), ve 3 rano na mnichovske letiste, Duseldorf a nakonec nekonecny 12 hodinovy let a jsem tu! 
Mezi posledni vetou a tim co pisu ted ubehl cely tyden. Takze asi vynecham hodne veci co jsem tu zazil, ale zkusim. Duvod me cesty je prosty, pomahat nemeckemu stabu chytat mexicke podvodniky co okradaj gringos. Cil byl jasny. Koupit falesne stribro (50:50), nechat se obrat taxikarem (100%) a zazit blbe zazitky. Musim uprimne rict, ze jsem ve stabu nasel vic nez jen kolegy. Opravdu jsme si „padli do oka“. Nejlepsi, resp. pro me nejzabavnejsi byly konfrontace. Tedy nejdriv natocime podvod a az pak jdeme s velkou kamerou klast otazky. Nejlepsi vymluva majitele obchodu se stribrem byla: „vite, ja mam sve dodavatele a ti mne obcas prodaji falesne stribro…“ v tu chvili jsme se ho ptal, jak je mozne, ze jako majitel obchodu se stribrem nepozna prave stribro?!? Kdyz nam turistum se to povedlo jedonoduchym testem! Pak uz jen utekl a rekl, ze je proti mexickym zakonum ho natacet. Pracovat s Petrem (moderator Achtung Abzocke – pozor podvod) bylo skvele. Pochopil jsem, jak dulezite je mit partaka. Kdysi jsem mel Jindru, pak jsem byl partakem pro Kazmu, pak mel Markuse (ten utekl ke Kazmovi) a ted mam Honzika! Je to proste strasne dulezity. Nehraje druhy housle, naopak, dava vas na spravnou trat. Nechci se prechvalit a nejsem naivni v tom, ze by to nezvladli i beze me, ale sakra me to bavilo. Takze epizoda dopadal skvele, rekli jsme si adios a Nemci sedli na letadlo do skopcacka (mimochodem rika se tomu tak, neb jsou z kopcu) a ja sednul na letadlo do New Yorku. 
Ted sedim ve meste na 55 (pri otoceni vytvori 22) ulici a popijim pivo v baru, ktery inspiroval bar v HIMYM. Pak si pujdu koupit hodinky jako vanocni a narozeninovy darek (ano narodil jsem se ve stejny den jako Jezis) a mrkniut na Avignonske slecny, jestli jsou stale tak krasne… 
Mam pred sebou jeste poradny kus cesty, ale ted uz jen sam. Jen tak. Úlet. Asi cislo 8? Nejsem si jisty.

… one more thing (Iran)

Vsude odpadky, odporne rozpadle nadrazi, vajglu tolik ze se tam nezametalo tak 5 let, odporne pristresky misto zastavek, vizualni smog tak silny, ze nepoznate co je reklama, co ukazatel a vse vypada jak webova stranka plna banneru z roku 97. Prostredi ze ktereho je vam smutno.  Zamraceni lide a bezdomovci zebrajici o penize, cigarety, nebo cokoliv… tak presne tak vypadal Zlicin v Praze cestou na letiste. A jaky byl ten „strasidelny“ Iran? 

Ja vlastne nevim, neb jsem z nej videl tak asi 0,1% ale i kdyz lidi jsem potkal jeste min, tak muzu s klidem rict, ze Iran, ktery logicky tvori Iranci je proste uzasny! Tolik laskavosti, otevrenosti, pratelstvi, usmevu… nikdy jsem nic takoveho nevidel! Mame se od teto Islamske republiky, resp. od jejich obyvatel hodne co ucit! Zemi netvori vlady, ale lide! Nechi psat nejaky patos, ale plati to i u nas. Nikdo na svete nezna naseho prezidenta, nebo premiera ci vladu, ale vsichni co prijedou prijdou do kontaktu s nama! A prave MY jsme ta nase zeme. A Iranci me naucili, ze to co delam ve sve praci a jak se snazim pomahat naprikld turistum je jen zlomecek toho jak to delaji oni! Dava to smysl? Snad jo 🙂

Tak az priste budete chytit jet do Chorvatska, zkuste radsi Iran. 

Dobre, at nekoncime tak vazne… na zaver… (dramaticka pauza) meme!!!! Snad je vsechny poberete… 

Blog takeover

Po tydnu ve spolecnosti YouTuberu jsem obohatil svuj slovnik o mnoho novych slov. Napriklad: „Vlogception, Vlogkake, Teri Blitzen, Shopokolík, Folenka a Vlog takeover. To posledni znamena, v podstate takovy festuring. Takze nasledujici radky bude psat vzdy nekdo jiny. Zacne Kovy (20).
  
Náš výlet do Íranu proběhl skvěle. Tuňák je o půl kila vlasů lehčí. To však rychle vykompenzoval kilem korálků a navíc se seznámil s tvorbou Fallenky, do které se platonicky zamiloval. Museli jsme se držet na uzdě. Janek nezabil ani jednoho taxikáře, Honzík pri rannim behu neprebehl hranice s Irakem, Richard vydržel foceni vsech nasich selficek, Martin občas oplzlé lichotky mistnich bez ohledu na věk a pohlaví a já jsem otevrel twitter jen sestkrat denne. Predavam Tunakovi (62).

  

Vzal jsem dnes na zmrzku tri perske princezny. Branu do mesity jsem ale nevidel. A takhle to tu probihalo celych osm dni. It’s fail…enka. Kourilo se ale kazdy vecer, nekdy i dvakrat, protoze Honzik bez toho nemuze byt ani iranskej den. K tomu jsem zjistil, ze sest lidi muze konzumovat jeden sendvic cely den a ze po nem neni problem zajit k holici a potkat tam Hitlera.

Tolik ode me pro tuto chvili, predavam slovo zpet do minaretu, teda do studia. Richarde (36)?

  

Co jsem se o svych spolucestujicich dozvedel? Pokracuju podle veku: Tunak mel na kolejich holku, na jejichz kozach se skvele usinalo. Janek nevedel, jak se anglicky rekne mandarinka, Honza ma boty, ktere se daji zapojit do zasuvky. Kovyho kariera je uz bezmala u konce, dvema krizkum navzdory. A Martin ucpava zachod, podezreni na Krona. Pero bere do ruky Jenda (25):

  

Kdyz jsme davali dohromady tuhle bandu na expedici Iran (coz jsme na facebooku museli prejmenovat jenom na ‚Expedice‘, protoze Janek z toho byl tradicne podela..strasen), necekal jsem, ze nejvetsi youtuber se vyklube z Tunaka. S Richardem jsme lehce bojkotovali vsechny selfie mise, jen aby nas do nich nakonec navezli Persane (they fuckin‘ love it). Tyden bez alkoholu vsem prospel co se tyce motoriky, avsak zda se, ze nejsme schopni formulovat vety s vecnym vyznamem. A vsechny ty vtipy jsou mnohem min vtipny. Vlastne skoro vubec. Janek odpocitava kazdych 30 minut cas do prvniho piva. Je cas predat blog nasemu nejmladsimu ucastnikovi, here you go, Martine (18).

  

 Děkuji za tuto příležitost, Jane. Příležitost přispět několika ideami do Jankova spektakulárního elektronického deníku mi do srdce přináší pocity lásky, jaké cítím snad jen v slunečním míru své duše za pozorování sedmi barevných schůdků na azurovém poli nebe. Ve svém životě jsem měl většinou pouze malé cíle, ale poté jsem jednoho sychravého podzimního večera objevil Jankův blog. Ten letos trhá žebříčky čtenosti s průměrnými třemi čtenáři na jeden příspěvek (těmi jsou Janek, Jankův falešný účet a jeho máma) a já věděl, že mít možnost sem zde jednou přispět svou upocenou youtuberskou troškou je mým novým smyslem života. Mohu Vám říci, že nejhorší vězení, které existuje, je Váš vlastní strach, protože jsem sám mnohdy pochyboval, že se mi té cti napsat Jankovi něco na blog vůbec někdy dostane. Teď se ale na své staré já dívám skrze vzpomínky a již vím, že se můj osud na tomto světě naplnil. Janek totiž začal letos přidávat videa na portál youtube, a tak tento samozvaný Zeus českého internetu sestoupil ze svého Olympu mezi opovrženíhodný plebs (čtěte Youtubeři) a nyní je i on sám youtuberem (je hrozně nevrlý, když mu někdo nepřizná, že je youtuber, tak ho tak nezapomínejte při každé příležitosti nazývat a oslovovat). A tak přichází má chvíle. Dlouho jsem přemýšlel nad tím, co mým příspěvkem bude, ale dospěl jsem k závěru, že nebude obsahovat nic, protože ticho nás s Jankem pojí tak, jak by to slova nedokázala. A jednou sice bude tento příspěvek jen vzpomínka, ale právě teď jsme Janku nekoneční. Love, tvůj Martin. 
Uz jim to nikdy nepujcim. 🙂
Diky moc vsem lidem, ktere jsme potkali. A ja diky vsem partakum pratelum, ze jsme byli spolu. Jdu udelat selfie.
Brw jsme tady posledni… ne jeste je tady personal.

  

*Censored?*

Muj posledni blog zmizel?! Je mozne, ze zasahla tvrda ruka cenzora. Je pravda, ze posledni blog resil velikost poprsi Jenifer Lopez a taky to, ze Frantisek Beloun, autor ucebnic matematiky je pekna devka. 

Nase parta dorazila do Shirazu (asi 49 hodin autobusem). Videli jsme obri mesitu, ktera byla zevnitr vyzdobena mozaikou se zrcatky a taky nekolik bazaaru, kterou jsou spis trznice… Shiraz uz byl vic turistickej… Najednou vidim jak Tunakovi tece z nohy krev (stale chodi bos – mimochodem umim novou vetu ve Farsi: „koukej ten chudak nema boty… nebo je to blazen“ slycham ji totiz zarucene nejcasteji). Long story short Tunak na nic neslapl, ale Kovy (clen vypravy a YouTuber) mu na ni upustil fotak. Pry omylem. Ja v tom vidim cilenou likvidaci konkurence. 

Po brouzdani a ztraceni se ve meste nadesel klasicky cas na Shishu (Honzik by mel realne kontaktovat Drop-in). Stresni teraska s partou mistnaku, kteri vytahli kytaru. Doslo i na „zakazane“ americke pisne a nakonec i na Cohene. Kdyz se chopil kytary Keith Richards (rozumnej Honza Mikulka) a hrabnul do strun, bylo jasne, ze musime predstavit i nasi kulturu. A jak jinak nez… 3…4… U staaaankuuu na levnou kraaasu… pohoda. Jen pri placeni ve me krpaet hrklo, uz jste nekdy meli caj za milion? My jo 🙂 Priste musim byt obezretnejsi pri odpovedi na otazku: „Do you want special Iranian Tea?“. 

Druhy den jsme taxikama vyrazili do Persepolis. Je to neco jako Stonehenge, ale v radach. Ne dokola. A taky se vi proc to postavili. Jeste zastavka u Nekropolis a zpatky do Shirazu. 

Cestou zpatky si kluci vsimli, ze behem jizdy si nas taxikar pripravuje sandwich. Nakonec jim kousek sandwiche dal a my si ho dali v krasnych zahradach v Shirazu. Cestou na autobus se nas opet chopili mistni a zavedli nas do krasne cajovny a na vodni dymku. Slecna (zubarka) dokonce prozdradila, ze doma dela vino, na ktere bohuzel nedoslo. 

Na co ale doslo bylo strihani. Cestou po ulici jsem si vsiml Barber shopu, tak rikam Tunakovi, pojd ostrihame se! Kdyz jsme rekli ze jo, vsiml jsem si i obri fotky Justina Biebera nad vchodem. Jak to dopadlo uvidite na jednom z 47 videi nebo 8456 fotek, ktere behem toho vznikly. Me se pan jen stroze zeptal: „modern?“ Rekl jsem „yes“. 

Na nadrazi jsem jeste nekomu znovu vysvetloval, ze jsme z Cech. Uz to mam perfetne naucene. Pavel Nedved shoots, Petr Cech catches and Tomas Rosicky au au au.

Nasledne dalsi jizda (6 hodin) busem na sever do Isfahanu. Nasli jsme na blind (v 7 rano) hotel primo v centru (80$ za suite – nic jineho nebylo) a na chvili odpocinuli. Pak vyrazili na snidani. Popravde asi nejhezci a nejlepsi misto kde jsme zatim snidali 🙂

Na doporuceni nekoho jsme vyrazili na horu na Isfahanem a teda to byl sakra dobrej napad. Taxikar cestou na plny koule poustel „My heart will go on“ a pritom drzel Richarda za stehno. True story. Lanovkou nahoru a pak pesky na ten nejepictejsi vyhled co si dovedete predstavit! Fotky snad mluvi za vse (viz nase instagramy).

Cestou zpatky byl jen jeden taxik, coz v Iranu neni problem. Sluzba tzv. UBERbus to vyresila a v taxiku nas jelo 7. Jakoze pocet mega co ukradl Rath a zaruka na vozy KIA: 7! Kovy sedel uprostred mezi ridicem a spolujezdcem a radil jemny pohyby sveho pozadi. 

Po navratu jsme snedli hnusny jidlo (zas takova hitparad to jidlo neni, asi proto jsou vsichni hubeny), a narazili na holky z hory co nas chteli potkat. Mely i maminku a tetu. K tomu se jeste pripojily holandanky, ktere jsme potkali v letadle a nasledne nahodne v Tehranu. Popijeli jsme caj a sblizovali narody. Ted jdu spat a desne me stve ze se mi ten predchozi blog smazal. Byl vic potunenej. Druhy verze nikdy nejsou lepsi. Ach jo.

Co dela Teri Blitzenova?

Tato otazka pada behem vyletu casto, bohuzel mnohem casteji zazniva odpoved i bez polozeni teto otazky. Ale zacneme strasnym snem (neb Teri Blitzerian je strasna realita). 
V noci se mi zdalo, ze me probudil Honzik a oznamil, ze za 7 milionu koupil letenky do Tehranu. Kdyz jsem se probudil zjistil jsem, ze to nebyl sen. Honzik drzel v ruce nase parte zabalene v obalce s obrazkem krasneho letadla.

  
 Rikal jsem si, ze jestli s nama spadne letadlo mezi Ramsarem a Tehranem, pravdepodobne se to nedostane ani na 4.pozici novinek a Seznam zpravy o tom udelaji smutny sot do rubriky „ubylo na sitich“. Lidovky by mozna napsaly „Prazsky aktivista zahynul pri letecke katastrofe“ Blesk by dal „Byvala hvezda TV Nova spadla znovu k zemi, tentokrat definitivne“ a Jirka Ovcacek by tweetnul „Prazska Kavarna -2“. Nicmene se to nestalo! Ba naopak! Letiste bylo malinky, ale letadlo poctive ATR (vrtulak pro 60 lidi). Museli jsme nabrat vysku a pak sup nad hory. Nejfamoznejsi vyhled, ktery Martinovi vynesl 11000 lajku (stenatka co rana fotil u hotelu mela lajku 16000). Behem 50 minutoveho letu jsme dostali i jidlo. Za 800 to byla dobra volba!

  

 

Z letiste jsme sli pesky na bus, 4x prebehli 8 proudou silnici a malem prisli o Kovyho (mozna by casopis Jirka a JJ vysly s cernou obalkou – pokud vam je vic nez 11 tak tohle nepochopite a popravde me desi, ze ja to chapu). 

  

Autobusak v Tehranu je peklo. Lidi krici jeden pres druheho a lakaji cestujici. Nakonec jsme sehnali i nas bus na noc, kterym pojedeme na jih. Meli jsem 4 hodky cas tak jsme sli najit neco k jidlu. Uzasne spizy, jehneci, kureci, rajcata, naan, palive papricky a dokonala pohoda na ulici u dvou stolecku, ktere pro nas vynesli ven. Zapomnel jsem napsat, ze at jsme kdekoliv lidi se s nama chteji fotit, jasne, kluci jsou na to zvykli z Jutuberingu, ale pro Richarda je to novinka a myslim, ze ho to docela sere. 

  
Pak jsme dostali tip na Shisha bar (neb honzik je Shisha addict). Dvere kam bysme normalne nikdy nevlezli. Pohledy vsech se upnuly jen na nas. Ale opet, ostatne jak to je v Iranu normalni, vsichni extremne mili. Az tak, ze nas nenechali zaplatit. Tuto laskavost jsme oplatili petikorunou a musli tycinkou.

  
 Na nadrazi zpet jsme jeli taxikem, ktery opet (zavadim nove pravidlo) dostal za kazdou projetou cervenou 1 dolar navic. A ted uz v luxusnim buse, pro Honzu Tunu luzkovem jedeme smer Isfahan a mozna Shiraz. 

  
Jen poznamka, Ceskoslovensko zna vetsina. Vsichni znaji fotbalisty a slecna Nada ze vcerejsiho „baru“ znala Milana Kunderu!!! A vite kolik lidi tu zna treba takoveho Zemana? Nikdo. 🙂

Jo a proc se to jmenuje „Co dela Tery Blitzren?“ Klasickej clickbait, nebo by to mohl zaindexovat google… tak to sem jeste dopisu bubble tea.

Prosimvas, jestli tohle nekdo ctete, muzete to lousknout na muj FB? Heslo je ********* 

Update: podarilo se mi dat link na twitter, to co ctete je normalni samizdat. 

Selfie please?

Once again I will make my secong blog post from Iran in english. Reasons? So my cousins can read it (hope you will), and also in case google will index it, some may find the information useful. Sorry for my mistakes and spelling.

We woke up in Tehran and took a taxi thru massive traffic to Azadi Tower. Took a picture and started looking for a bus (right next to it) to Ramsar on the Caspien Sea. At the station drivers simply yell out names of different towns, we asked for Ramsar and they took us to buy tickets (about 10$) and we hopped on the bus. It was super luxury, better then any bus I have ever been on. We even got some snacks and drinks for the way. 

  
As soon as we left Tehran, the bus got of the highway onto a small mountain road. The views were just stunning! Guy sitting behind us, John, formal wrestler that knew Czech rep. and has even been there 50 years ago, started to tell us a lot of things, make long story short, he had some alcohol. He invited Honza to sit with him and started drinking. Unfortunatelly he (John – Iranian wrestler age 70) got drunk pretty fast, and he got so drunk, they had to stop the bus and calm him down. Later on he light up a cigarette, causing the driver to pull over again and tell him not to smoke. Next stop was caused by Honza, because he needed to pee. Oh boy.

I started to read a great book from my friend Adam and had some pistacios, so the 6 hour ride went by pretty fast (and the views helped that a lot too). In Ramsar we found some motel near the sea. Headed out to dinner and then the guys went to local Spa. Me and Richard ended up in a nearby hooka (shisha) place named El Clasico! Everyone inside knew who Petr Cech and Pavel Nedved are (btw I still dont know who they are – promin Martine).

When the guys joined us, after their Spa, 3 lovals with a girl that spoke english joined us (first person in Ramsar to speak english). She first approched us by asking, if she can take a selfie with us, because she wants to have a picture with every tourist. When we sat down and intruduced our selfs a very first „clash of civilizations“ occured to me. To be honest I was the one to make a mistake when I offered my hand first. When she saw that, she turned to her husband for „approval“. They were extremly kind to all of us. Offered us to stay at their house, to drive us anywhere and so on. The kindness of Iranians is just beyond anything you can imagine. It was a great night and once again I have to say that Iran and Iranians are simply amazing!

Our plan for tomorrow is to go back south. Ideal destination is Shiraz (way out south). To save some time, we want to buy a plane ticket back to Tehran to save 5 hours of time. I read in a guide book that its cheap, but also very dangerous due to lack of spare parts for the planes. Love it…

If you want to see more pictures from our trip, head out to our instagram accounts, since twitter and facebook are blocked here. I will list them in order of importance.

@janekrubes 

@honzamikulka

@kovy_gameballcz

@jmenuju_se_martin

Iran

Uz je to naky patek co jsem psal tenhle vlog (pani, iphounackej autocorrect opravil blog na vlog? Co to je za dobu?), duvodem byla tehdy Panama. Ted se k nemu vracim, tupajic do klavesnice na mobilu (takze bez háčků a čárek) kvuli dalsimu uletu, tentokrat do Iranu.

Nase vyprava se sklada z mnoha clenu: 2 youtuberi, byvala hvezda TV Nova, lovec taxikaru, nejuspesnejsi tvurce na Stream.cz a Honzik (jen tomu jeste zustalo normalni jmeno). 

  

 Zkusim popisovat jen svuj pohled, neb ty ostatni budou jiste brzy na youtube a uz ted maji fotky kluku na instagramu asi 24530840 lajku (ale jak rika Radek Brousil, pro lajky to prece nedelame!)

Po priletu na letisti jsme si museli vyridit vizum. Prileteli jsme o pulnoci z letiste jsme odjizdeli ve 3:20 rano (mezitim – 18 razitek, 5 ruznych okynek, ozrala a nasrana ukrajinka krici „shame on you“ na uredniky a 6 kluku chudsich o 550€). Nasledoval jeste marny pokus o pujceni auta, kde ale cena rostla stejne jako electoral votes donalda Trumpa, takze nakonec 2 „taxiky“ a sup do hotelu. Sakra malem bych zapomnel, Richardovi se podarilo propasovat litr vodky ve dvou petkach, takze celou dobu hecoal naseho taxikar, ze to auto, ktere mimochodem melo maximalni rychlost kdyz sjelo z vyrobni link 80 km/h, ze urcite muze jet 140. Behem toho mu jeste nabizel vodku na kuraz. 

   
 

Ok. Jsme v hotelu. Tunak nasel pod posteli svaba a ja mozna budu mit svraba. 

Rano jsme vyrazili pesky projit mesto. Vnimal jsem kazdou ceduli, kazdy roh, kazdej kanal… proste jak malej kluk. Tunak sel celou cestu bos a v tilku a desne me tim sral. Vsichni se otaceli a mne to bylo neprijemny. V celym meste jsme byli jediny turisti. Po 6 km jsme dosli k bazaar. Ale byl zavrenej. Iranec nam vysvetluje, ze maj holiday, Richard se ihned pta, you have Shabat? Ne ty vole! Maj YouTubering, tak sou vsichni tam!

I prazdnej Bazaar byl krasnej. Moc krasnej! Cestou jsem kluky vyhecoval a naucili jsme se cislovky! Hele naucim vas je taky.

٠١٢٣٤٥٦٧٨٩

  
Cumite co? 5 vypada na ulici jako obraceny srdicko, tak je moje oblibena. V metru Tunak vyvolal malou selfickovoi revoluci, neb neco takoveho tam jeste nevideli. Ale i v nasi casti vagonu byli lide neskutecne hodny! To jsem neste nenapsal! Procestoval jsem 19% vsech zemi sveta (kluci na to maj appku), ale takovou ochotu a pratelstvi jsem nikde nikdy nezazil!

  
Vymena penez na ulici, pan je tahal z ponozky (mam v kapse 4000000 rialu), jidlo a jdeme resit auto. To bohuzel zabralo 4 hodiny. Nejdriv ze Van za 1000$ pak 1200$ pak se ukazalo ze je s ridicem a musime mu platit hotely a tak… tak jsme se na to vyflajzli. Plan byl, jet na sever a nakonec jsme zpatky kde jsme zacali. Vecer jsme si ale jeste dali hooka (shisha? Nevim jak se to pise), nejdriv vsichni a pak jen Janove, Honza, Honzik a Janek.

  

Takze dotukavam a jdu spat. Tehran je super. A jeste vic se tesim na dalsi veci co uvidim a lidi co poznam!