Chceš-li s vlky…

Rano jsem se probudil v luxusni king size bed a sel si dat snidani. Bagel a creamcheese. Meli sice waffle, ale byla to spis awful wafl. Sedl jsem do sveho autobusu (Chevy Tahoe) a jel na 95 jih. Chcete se vzdelat? 🙂 funny fact cislo 1! Vsechny liche dalnice jsou v americe ze severu na jih a sude ze zapadu na vychod. Genialni system. Bohuzel, dalnice vseobecne jsou nudne a neb nemam plan ani casove omezeni sjel jsem pomerne brzy. Poradil mi to pan ve welcome center Severni Karoliny. Rekl jsem mu, ze chci videt plaz a to byla spravna volba. Jel jsem po uzasnych okreskach a videl opravdovy jih ameriky. Rozpadle domy, ale i vily, ktere mely pozemky tak obrovske, ze je to nepopsatelne. Bavil jsem se poslechem radia a debatach o tom jak je Trump skvely. Nevyhoda meho auta je, ze potrebuje pomerne castou peci v podobe benzinu. Spotreba 16l/100km pri rychlosti 90km/h je fakt hodne. Kdyz jsem se fotil u cedule „welcome to south carolina“ bylo uz o poznani tepleji. Prijemnych 17 stupnu. Nakonec jsem dorazil na plaz ve meste Myrtle Beach (kousek od Tabor city). Vsechno na plazi bylo zavrene, tak jsem zapadl do mistniho jizanskeho baru, kde se dokonce kouri. Majitel na otazku, zda nekdy byl v Evrope jen odvetil, ze nebyl ani v mexicu ani v kanade… pecival.
Kdyz jsem premyslel co si objednam, vzpomnel jsem si na latinske prislovi: „Chceš-li s vlky žíti, musíš s nimi výti.“ Musel jsem si tedy objednat Bud Light. Piji to tady vsichni. Chutna to jako voda redena deckou piva. Jih je zvlastni. Spis je zvlastni, ze amerika je schopna byt sjednocena. 
Dopiju a vyrazim za kamarady do Florence, pry maji kone. Je to stary kamarad meho dedecka a moc se na me tesi. Tak jsem zvedav 🙂 
Zkusim doplnit fotky. Vim, ze to cte jen Richard, tak jestli cte i nekdo jiny, podepiste mne muj guest book. Ja to udelal ve visitor centru v Severni Karoline a pan byl nadseny. „All the way from Prague!!?? You have to sign our guest book!“

Reklamy

Černý dům

Tak kde jsme to skoncili? Jo jasne v baru v New Yorku. No a ted jsem v Pentagonu! Jak se to stalo? 
Po par pivech a odmitnute falesne bankovce jsem sel mrknout na trochu umeni. Mam rad Picasa takze MoMA. Nasledne jsem se potkal s novym kamaradem Jakubem (sympatak na prvni dobrou) a trosku jsme se prdli v nejstarsi hospode v NYC McSorleas. Piva maj asi 0,15dcl takze se objednavaji po dvou. Po asi 10 pivech, tedy 3 ceske velikosti jsem navrhl at jedem lodi do Hobokenu. Jakub byl dost spontani, takze pecka. Sice me z lodi vyhodili, neb jsem preskocil retizek, ale druha uz byla v pohode. Vyhled na NYC z Hudsonu je nejkrasnejsi. Jeste jsme si dali jednu Plzen na kterou nas v Hobokenu pozval majitel misti biergarten, nez zna Prague Guide! Tak jsem poprve vyuzil znamosti sveho xichtu. 
Domu jsem dorazil ziv a zdrav a rano se probudil do svych 29. narozenin. To make long story short… it sucked. Jel jsem za svou rodinou oslavit Vanoce, narozeniny a Chanuku. Dostal jsem skvely kulich 2 kosile a brownie dort, takze jsem mel radost. Vever jsem sel na Star Wars a jestli chcete me hodnoceni, byl to jeden z nejlepsich spanku za 8$ jaky jsem kdy mel. Probudily me az zaverecne titulky. 
25 rano jsem sbalil zabk, plavky, par tricek a vyrazil na jih. Cil je florida. Prave ted jsem v metru ve Washingtonu DC (ano tam co zije Frank Underwood). Byl jsem si prohlednout mall (vsechna muzea zavrena), monument, chanuka, bilej (ted uz MNOHEM belejsi) dum a pak pivo v nejakym desnym hotelovym baru, neb vsechno bylo zavreny. Bodet by ne, kdyz jsou Vanoce a vsichni jsou doma. Jen ja tu bloumam ulicema. Booknul jsem si motel u dalnice se snidani a rano vyrazim smer jizni karolina. 
Asi nejsem tak detailni jako kdyz jedu nekam, kde to neznam, ale stale ten blog beru spis jako hromadny mail pro mamu tatu segru… 
Takze pokud jste nahodnym kolemjdouci , diky, ze si ctete 🙂

Mexico!

Nadesel cas dalsi cesty a tedy dalsiho blogu! Tentokrat byla cesta dlouha, bohuzel, az prilis. Nejdriv metrem za mamou na kafe, kde holkam vedle z Kalifornie vadilo, ze si mama zapalila, tak jsem je pozval na obed 🙂 udelalo jim to obrovskou radost #giftfromprague. Pak Ubrem na Florenc – 5 hodin do Mnichova, zaparit v mistnim baru (mimochodem zakaz koureni, ktery ten den prosel v Cechach a v nemecku plati leta se tu fakt nedodrzoval), ve 3 rano na mnichovske letiste, Duseldorf a nakonec nekonecny 12 hodinovy let a jsem tu! 
Mezi posledni vetou a tim co pisu ted ubehl cely tyden. Takze asi vynecham hodne veci co jsem tu zazil, ale zkusim. Duvod me cesty je prosty, pomahat nemeckemu stabu chytat mexicke podvodniky co okradaj gringos. Cil byl jasny. Koupit falesne stribro (50:50), nechat se obrat taxikarem (100%) a zazit blbe zazitky. Musim uprimne rict, ze jsem ve stabu nasel vic nez jen kolegy. Opravdu jsme si „padli do oka“. Nejlepsi, resp. pro me nejzabavnejsi byly konfrontace. Tedy nejdriv natocime podvod a az pak jdeme s velkou kamerou klast otazky. Nejlepsi vymluva majitele obchodu se stribrem byla: „vite, ja mam sve dodavatele a ti mne obcas prodaji falesne stribro…“ v tu chvili jsme se ho ptal, jak je mozne, ze jako majitel obchodu se stribrem nepozna prave stribro?!? Kdyz nam turistum se to povedlo jedonoduchym testem! Pak uz jen utekl a rekl, ze je proti mexickym zakonum ho natacet. Pracovat s Petrem (moderator Achtung Abzocke – pozor podvod) bylo skvele. Pochopil jsem, jak dulezite je mit partaka. Kdysi jsem mel Jindru, pak jsem byl partakem pro Kazmu, pak mel Markuse (ten utekl ke Kazmovi) a ted mam Honzika! Je to proste strasne dulezity. Nehraje druhy housle, naopak, dava vas na spravnou trat. Nechci se prechvalit a nejsem naivni v tom, ze by to nezvladli i beze me, ale sakra me to bavilo. Takze epizoda dopadal skvele, rekli jsme si adios a Nemci sedli na letadlo do skopcacka (mimochodem rika se tomu tak, neb jsou z kopcu) a ja sednul na letadlo do New Yorku. 
Ted sedim ve meste na 55 (pri otoceni vytvori 22) ulici a popijim pivo v baru, ktery inspiroval bar v HIMYM. Pak si pujdu koupit hodinky jako vanocni a narozeninovy darek (ano narodil jsem se ve stejny den jako Jezis) a mrkniut na Avignonske slecny, jestli jsou stale tak krasne… 
Mam pred sebou jeste poradny kus cesty, ale ted uz jen sam. Jen tak. Úlet. Asi cislo 8? Nejsem si jisty.

… one more thing (Iran)

Vsude odpadky, odporne rozpadle nadrazi, vajglu tolik ze se tam nezametalo tak 5 let, odporne pristresky misto zastavek, vizualni smog tak silny, ze nepoznate co je reklama, co ukazatel a vse vypada jak webova stranka plna banneru z roku 97. Prostredi ze ktereho je vam smutno.  Zamraceni lide a bezdomovci zebrajici o penize, cigarety, nebo cokoliv… tak presne tak vypadal Zlicin v Praze cestou na letiste. A jaky byl ten „strasidelny“ Iran? 

Ja vlastne nevim, neb jsem z nej videl tak asi 0,1% ale i kdyz lidi jsem potkal jeste min, tak muzu s klidem rict, ze Iran, ktery logicky tvori Iranci je proste uzasny! Tolik laskavosti, otevrenosti, pratelstvi, usmevu… nikdy jsem nic takoveho nevidel! Mame se od teto Islamske republiky, resp. od jejich obyvatel hodne co ucit! Zemi netvori vlady, ale lide! Nechi psat nejaky patos, ale plati to i u nas. Nikdo na svete nezna naseho prezidenta, nebo premiera ci vladu, ale vsichni co prijedou prijdou do kontaktu s nama! A prave MY jsme ta nase zeme. A Iranci me naucili, ze to co delam ve sve praci a jak se snazim pomahat naprikld turistum je jen zlomecek toho jak to delaji oni! Dava to smysl? Snad jo 🙂

Tak az priste budete chytit jet do Chorvatska, zkuste radsi Iran. 

Dobre, at nekoncime tak vazne… na zaver… (dramaticka pauza) meme!!!! Snad je vsechny poberete… 

Blog takeover

Po tydnu ve spolecnosti YouTuberu jsem obohatil svuj slovnik o mnoho novych slov. Napriklad: „Vlogception, Vlogkake, Teri Blitzen, Shopokolík, Folenka a Vlog takeover. To posledni znamena, v podstate takovy festuring. Takze nasledujici radky bude psat vzdy nekdo jiny. Zacne Kovy (20).
  
Náš výlet do Íranu proběhl skvěle. Tuňák je o půl kila vlasů lehčí. To však rychle vykompenzoval kilem korálků a navíc se seznámil s tvorbou Fallenky, do které se platonicky zamiloval. Museli jsme se držet na uzdě. Janek nezabil ani jednoho taxikáře, Honzík pri rannim behu neprebehl hranice s Irakem, Richard vydržel foceni vsech nasich selficek, Martin občas oplzlé lichotky mistnich bez ohledu na věk a pohlaví a já jsem otevrel twitter jen sestkrat denne. Predavam Tunakovi (62).

  

Vzal jsem dnes na zmrzku tri perske princezny. Branu do mesity jsem ale nevidel. A takhle to tu probihalo celych osm dni. It’s fail…enka. Kourilo se ale kazdy vecer, nekdy i dvakrat, protoze Honzik bez toho nemuze byt ani iranskej den. K tomu jsem zjistil, ze sest lidi muze konzumovat jeden sendvic cely den a ze po nem neni problem zajit k holici a potkat tam Hitlera.

Tolik ode me pro tuto chvili, predavam slovo zpet do minaretu, teda do studia. Richarde (36)?

  

Co jsem se o svych spolucestujicich dozvedel? Pokracuju podle veku: Tunak mel na kolejich holku, na jejichz kozach se skvele usinalo. Janek nevedel, jak se anglicky rekne mandarinka, Honza ma boty, ktere se daji zapojit do zasuvky. Kovyho kariera je uz bezmala u konce, dvema krizkum navzdory. A Martin ucpava zachod, podezreni na Krona. Pero bere do ruky Jenda (25):

  

Kdyz jsme davali dohromady tuhle bandu na expedici Iran (coz jsme na facebooku museli prejmenovat jenom na ‚Expedice‘, protoze Janek z toho byl tradicne podela..strasen), necekal jsem, ze nejvetsi youtuber se vyklube z Tunaka. S Richardem jsme lehce bojkotovali vsechny selfie mise, jen aby nas do nich nakonec navezli Persane (they fuckin‘ love it). Tyden bez alkoholu vsem prospel co se tyce motoriky, avsak zda se, ze nejsme schopni formulovat vety s vecnym vyznamem. A vsechny ty vtipy jsou mnohem min vtipny. Vlastne skoro vubec. Janek odpocitava kazdych 30 minut cas do prvniho piva. Je cas predat blog nasemu nejmladsimu ucastnikovi, here you go, Martine (18).

  

 Děkuji za tuto příležitost, Jane. Příležitost přispět několika ideami do Jankova spektakulárního elektronického deníku mi do srdce přináší pocity lásky, jaké cítím snad jen v slunečním míru své duše za pozorování sedmi barevných schůdků na azurovém poli nebe. Ve svém životě jsem měl většinou pouze malé cíle, ale poté jsem jednoho sychravého podzimního večera objevil Jankův blog. Ten letos trhá žebříčky čtenosti s průměrnými třemi čtenáři na jeden příspěvek (těmi jsou Janek, Jankův falešný účet a jeho máma) a já věděl, že mít možnost sem zde jednou přispět svou upocenou youtuberskou troškou je mým novým smyslem života. Mohu Vám říci, že nejhorší vězení, které existuje, je Váš vlastní strach, protože jsem sám mnohdy pochyboval, že se mi té cti napsat Jankovi něco na blog vůbec někdy dostane. Teď se ale na své staré já dívám skrze vzpomínky a již vím, že se můj osud na tomto světě naplnil. Janek totiž začal letos přidávat videa na portál youtube, a tak tento samozvaný Zeus českého internetu sestoupil ze svého Olympu mezi opovrženíhodný plebs (čtěte Youtubeři) a nyní je i on sám youtuberem (je hrozně nevrlý, když mu někdo nepřizná, že je youtuber, tak ho tak nezapomínejte při každé příležitosti nazývat a oslovovat). A tak přichází má chvíle. Dlouho jsem přemýšlel nad tím, co mým příspěvkem bude, ale dospěl jsem k závěru, že nebude obsahovat nic, protože ticho nás s Jankem pojí tak, jak by to slova nedokázala. A jednou sice bude tento příspěvek jen vzpomínka, ale právě teď jsme Janku nekoneční. Love, tvůj Martin. 
Uz jim to nikdy nepujcim. 🙂
Diky moc vsem lidem, ktere jsme potkali. A ja diky vsem partakum pratelum, ze jsme byli spolu. Jdu udelat selfie.
Brw jsme tady posledni… ne jeste je tady personal.

  

*Censored?*

Muj posledni blog zmizel?! Je mozne, ze zasahla tvrda ruka cenzora. Je pravda, ze posledni blog resil velikost poprsi Jenifer Lopez a taky to, ze Frantisek Beloun, autor ucebnic matematiky je pekna devka. 

Nase parta dorazila do Shirazu (asi 49 hodin autobusem). Videli jsme obri mesitu, ktera byla zevnitr vyzdobena mozaikou se zrcatky a taky nekolik bazaaru, kterou jsou spis trznice… Shiraz uz byl vic turistickej… Najednou vidim jak Tunakovi tece z nohy krev (stale chodi bos – mimochodem umim novou vetu ve Farsi: „koukej ten chudak nema boty… nebo je to blazen“ slycham ji totiz zarucene nejcasteji). Long story short Tunak na nic neslapl, ale Kovy (clen vypravy a YouTuber) mu na ni upustil fotak. Pry omylem. Ja v tom vidim cilenou likvidaci konkurence. 

Po brouzdani a ztraceni se ve meste nadesel klasicky cas na Shishu (Honzik by mel realne kontaktovat Drop-in). Stresni teraska s partou mistnaku, kteri vytahli kytaru. Doslo i na „zakazane“ americke pisne a nakonec i na Cohene. Kdyz se chopil kytary Keith Richards (rozumnej Honza Mikulka) a hrabnul do strun, bylo jasne, ze musime predstavit i nasi kulturu. A jak jinak nez… 3…4… U staaaankuuu na levnou kraaasu… pohoda. Jen pri placeni ve me krpaet hrklo, uz jste nekdy meli caj za milion? My jo 🙂 Priste musim byt obezretnejsi pri odpovedi na otazku: „Do you want special Iranian Tea?“. 

Druhy den jsme taxikama vyrazili do Persepolis. Je to neco jako Stonehenge, ale v radach. Ne dokola. A taky se vi proc to postavili. Jeste zastavka u Nekropolis a zpatky do Shirazu. 

Cestou zpatky si kluci vsimli, ze behem jizdy si nas taxikar pripravuje sandwich. Nakonec jim kousek sandwiche dal a my si ho dali v krasnych zahradach v Shirazu. Cestou na autobus se nas opet chopili mistni a zavedli nas do krasne cajovny a na vodni dymku. Slecna (zubarka) dokonce prozdradila, ze doma dela vino, na ktere bohuzel nedoslo. 

Na co ale doslo bylo strihani. Cestou po ulici jsem si vsiml Barber shopu, tak rikam Tunakovi, pojd ostrihame se! Kdyz jsme rekli ze jo, vsiml jsem si i obri fotky Justina Biebera nad vchodem. Jak to dopadlo uvidite na jednom z 47 videi nebo 8456 fotek, ktere behem toho vznikly. Me se pan jen stroze zeptal: „modern?“ Rekl jsem „yes“. 

Na nadrazi jsem jeste nekomu znovu vysvetloval, ze jsme z Cech. Uz to mam perfetne naucene. Pavel Nedved shoots, Petr Cech catches and Tomas Rosicky au au au.

Nasledne dalsi jizda (6 hodin) busem na sever do Isfahanu. Nasli jsme na blind (v 7 rano) hotel primo v centru (80$ za suite – nic jineho nebylo) a na chvili odpocinuli. Pak vyrazili na snidani. Popravde asi nejhezci a nejlepsi misto kde jsme zatim snidali 🙂

Na doporuceni nekoho jsme vyrazili na horu na Isfahanem a teda to byl sakra dobrej napad. Taxikar cestou na plny koule poustel „My heart will go on“ a pritom drzel Richarda za stehno. True story. Lanovkou nahoru a pak pesky na ten nejepictejsi vyhled co si dovedete predstavit! Fotky snad mluvi za vse (viz nase instagramy).

Cestou zpatky byl jen jeden taxik, coz v Iranu neni problem. Sluzba tzv. UBERbus to vyresila a v taxiku nas jelo 7. Jakoze pocet mega co ukradl Rath a zaruka na vozy KIA: 7! Kovy sedel uprostred mezi ridicem a spolujezdcem a radil jemny pohyby sveho pozadi. 

Po navratu jsme snedli hnusny jidlo (zas takova hitparad to jidlo neni, asi proto jsou vsichni hubeny), a narazili na holky z hory co nas chteli potkat. Mely i maminku a tetu. K tomu se jeste pripojily holandanky, ktere jsme potkali v letadle a nasledne nahodne v Tehranu. Popijeli jsme caj a sblizovali narody. Ted jdu spat a desne me stve ze se mi ten predchozi blog smazal. Byl vic potunenej. Druhy verze nikdy nejsou lepsi. Ach jo.

Co dela Teri Blitzenova?

Tato otazka pada behem vyletu casto, bohuzel mnohem casteji zazniva odpoved i bez polozeni teto otazky. Ale zacneme strasnym snem (neb Teri Blitzerian je strasna realita). 
V noci se mi zdalo, ze me probudil Honzik a oznamil, ze za 7 milionu koupil letenky do Tehranu. Kdyz jsem se probudil zjistil jsem, ze to nebyl sen. Honzik drzel v ruce nase parte zabalene v obalce s obrazkem krasneho letadla.

  
 Rikal jsem si, ze jestli s nama spadne letadlo mezi Ramsarem a Tehranem, pravdepodobne se to nedostane ani na 4.pozici novinek a Seznam zpravy o tom udelaji smutny sot do rubriky „ubylo na sitich“. Lidovky by mozna napsaly „Prazsky aktivista zahynul pri letecke katastrofe“ Blesk by dal „Byvala hvezda TV Nova spadla znovu k zemi, tentokrat definitivne“ a Jirka Ovcacek by tweetnul „Prazska Kavarna -2“. Nicmene se to nestalo! Ba naopak! Letiste bylo malinky, ale letadlo poctive ATR (vrtulak pro 60 lidi). Museli jsme nabrat vysku a pak sup nad hory. Nejfamoznejsi vyhled, ktery Martinovi vynesl 11000 lajku (stenatka co rana fotil u hotelu mela lajku 16000). Behem 50 minutoveho letu jsme dostali i jidlo. Za 800 to byla dobra volba!

  

 

Z letiste jsme sli pesky na bus, 4x prebehli 8 proudou silnici a malem prisli o Kovyho (mozna by casopis Jirka a JJ vysly s cernou obalkou – pokud vam je vic nez 11 tak tohle nepochopite a popravde me desi, ze ja to chapu). 

  

Autobusak v Tehranu je peklo. Lidi krici jeden pres druheho a lakaji cestujici. Nakonec jsme sehnali i nas bus na noc, kterym pojedeme na jih. Meli jsem 4 hodky cas tak jsme sli najit neco k jidlu. Uzasne spizy, jehneci, kureci, rajcata, naan, palive papricky a dokonala pohoda na ulici u dvou stolecku, ktere pro nas vynesli ven. Zapomnel jsem napsat, ze at jsme kdekoliv lidi se s nama chteji fotit, jasne, kluci jsou na to zvykli z Jutuberingu, ale pro Richarda je to novinka a myslim, ze ho to docela sere. 

  
Pak jsme dostali tip na Shisha bar (neb honzik je Shisha addict). Dvere kam bysme normalne nikdy nevlezli. Pohledy vsech se upnuly jen na nas. Ale opet, ostatne jak to je v Iranu normalni, vsichni extremne mili. Az tak, ze nas nenechali zaplatit. Tuto laskavost jsme oplatili petikorunou a musli tycinkou.

  
 Na nadrazi zpet jsme jeli taxikem, ktery opet (zavadim nove pravidlo) dostal za kazdou projetou cervenou 1 dolar navic. A ted uz v luxusnim buse, pro Honzu Tunu luzkovem jedeme smer Isfahan a mozna Shiraz. 

  
Jen poznamka, Ceskoslovensko zna vetsina. Vsichni znaji fotbalisty a slecna Nada ze vcerejsiho „baru“ znala Milana Kunderu!!! A vite kolik lidi tu zna treba takoveho Zemana? Nikdo. 🙂

Jo a proc se to jmenuje „Co dela Tery Blitzren?“ Klasickej clickbait, nebo by to mohl zaindexovat google… tak to sem jeste dopisu bubble tea.

Prosimvas, jestli tohle nekdo ctete, muzete to lousknout na muj FB? Heslo je ********* 

Update: podarilo se mi dat link na twitter, to co ctete je normalni samizdat.